Jásek, J. a kol: Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Milpo Medie, spol. s r.o., Praha, 2000
Hlušičková, H: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, l.díl (A-G), Libri, Praha 2001
Databáze objektů VCPD
Jedná se o železobetonovou věž, jejíž základnu tvoří kruhová železobetonová základová deska a čtvercový parter vyzděný z režného zdiva, na který navazuje mohutná válcová stavba. Střední část je rozdělena šesti železobetonovými sloupy do pravidelných výsečí vyplněných režným zdivem. Pod mohutnou betonovou římsou oddělující střední část od prostoru pro nádrž, který před střední část mírně předstupuje, je umístěn prstenec ze skleněných cihel umožňující denní osvětlení. Na posledním stropě je založena monolitická v jednom celku provedená tenkostěnná železobetonová konstrukce nádrže. Výška dna prstencové nádrže je 15,3 m nad terénem, výška sloupce vody je 5,0 m. Objekt je zakončen kuželovou střechou, pod kterou probíhá pás oken s průběžnou podokenní římsou. Ve střeše jsou tři kruhové vikýře s hodinami.
Původní návrh vodárenské věže pochází od ing. Matičky. Úpravu na současný vzhled provedl arch. František Janda. Stavitel vodojemu, p. Juránek, totiž přesvědčil zastupitele Bělé pod Bezdězem, že původní návrh vodojemu je archaický a zdůrazňoval, že vzhled vodojemu by měl odpovídat době výstavby, místu a měl by být dominantou na pozadí blízkého vrcholu Bezdězu.
