Jásek, J. a kol: Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Milpo Medie, spol. s r.o., Praha, 2000
Jásek, J.: Vodní věž v Cítolibech, SOVAK č. 10, 1993
Valchářová, V., Beran, L., Zikmund, J.: Industriální topografie/Ústecký kraj, Praha, VCPD FA ČVUT, 2011
První zmínka o vodovodu pro Cítoliby je již z roku 1569, kdy se v kupní smlouvě uvádí, že "....při tom trhu se dvě vinice, chmelnice a rybníky vpravo od cesty chlumčanské k Lounům vedoucí a nad žabincem s vodovodem". Zmíněný vodovod nemá však s popisovanou vodárenskou stavbou nic společného. Vznik vodárny je nutno klást až do období kolem roku 1717, kdy byl zbarokizován gotický kostel na návsi (kostel. sv. Jakuba Většího), vystaven barokní zámek a založena barokní zahrada se čtvercovým vodním bazénem. Přímé důkazy však chybějí.
První konkrétní zmínka o existenci cítolibské vodárny je až z roku 1785. Zda byl z tohoto zdroje zásobován i pivovar, o kterém víme, že v roce 1789 již stál, není jasné. Podoba vodárny je poprvé zachycena na vedutě z roku 1812. Vodárna je také zcela zřejmě zobrazena na mapě Stabilního katastru z roku 1832. Dále se dovídáme, že podle smlouvy ze dne 2. prosince 1878 bylo vodárně velkostatku přidělěno č.p. 46, které původně patřilo domu Anny Mockerové. V roce 1885 dochází k rekonstrukci střechy, která byla proti původní podobě snížena, jak vypovídal letopočet na střešní korouhvičce. Dnešní korouhev nese letopočet 1992.
Kdy cítolibská vodárna ukončila své původní poslání nelze prokazatelně zjistit. Snad někdy v prvém dvacetiletí 20. století, kdy byl zámek prodán lounskému okresu s tím, že v něm má být zřízen sirotčinec. Jisté je, že v roce 1928 v Cítolibech žádný vodovod nebyl.
Cítolibská vodárna je věžovitou čtyřpodlažní stavbou (suterén, přízemí a dvě patra) téměř čtvercového půdorysu (8,20 - 8,60 - 8,90 - 8,60), ve vertikálním směru mírně se zužující. Je zděná, omítnutá, se střechou zakončenou korouhvičkou. Severní stěna je o jedné okenní ose se schodišťovým přístavkem, východní stěna je bez oken, jižní je prolomena jednou okenní osou a západní stěna dvěma okenními osami. Stěny přízemí jsou ploché, patra jsou členěna pásovými římsami a lizénami. Okna jsou pravoúhlá.
V suterénu této budovy byla objevena a zdokumentována lednice se stopami po umístění vodního kola, které vyčnívalo původně částí svého profilu do přízemí (dnes druhotně zaklenuto). Voda pro pohon vodního kola přitékala náhonem od západu, asi z blízkého rybníka. Voda určená pro zásobování pravděpodobně přitékala štolou od severu z místní vodoteče. V lednici byla v průběhu let udělána řada stavebních úprav, jejichž účel nelze odhadnout. Čerpací stroj byl umístěn v přízemí, odkud čerpal vodu do nádrže umístěné v horních partiích stavby.
I přes následné stavební úpravy (byty, klubovny, ap.) je cítolibská vodní věž dobrým příkladem barokního vodárenského stavitelství.
