Jásek, J. a kol: Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Milpo Medie, spol. s r.o., Praha, 2000
Hlušičková, H: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ll.díl (H-O), Libri, Praha 2002
Věž Kozinka se prokazatelně v souvislosti s vodovodem objevuje poprvé na plánu města z roku 1756, kde je sousední branka označena jako Wasserleitung Thore. Již na Willenbergově neúplně dochované perokresebné vedutě je označena číslem 14, jako vodovodní je v legendě z počátku 20. století uváděna i dřevěná věž (číslo 9) u mlýna o třech kolech. Věž Kozinka je na Willenbergově kresbě zachycena jako čtyřpatrová na pravoúhlém půdoryse, s okénky ve čtyřech podlažích západního průčelí, rozdělená nad 2. podlažím římsou a v horní části s širokým obvodovým lizénovým rámcem.
Změněnou podobu věže Kozinka zachytili na svých kresbách městského panoramatu F. B. Wernher kolem roku 1740 a J. A. Venuto v roce 1790. Wernherova veduta zobrazuje v pohledu od severozápadu štíhlou třípatrovou věž s okénkem v každém patře, vysokou střechou s trojicí luceren a makovičkou s praporkem na vrcholu hrotnice. Venutův pohled od jihu zachytil jihozápadní a jihovýchodní průčelí Kozinky, vystupující dvěma patry nad okolní zástavbu. Kronikářský zápis o požáru i výstavbě pivovaru (V. K. Klicpera, cca 1850) opomíjí funkci věže jako vodního reservoáru.
V roce 1870 město odkoupilo vodovod od vojenského eráru. Reservoár vodovodu byl v roce 1871 nově upraven na Kozince a k tomuto účelu sloužil až do zavedení nového vodovodu v roce 1910. V roce 1890 byl reservoár pro vodárnu zřízen v pátém patře mohutné čtvercové přístavby na východní a jižní straně věže. Při stavbě tzv. nové lahvovny pivovaru v letech 1968 - 1981 byla věž včetně reservoáru snížena na úroveň okolní zástavby a její čelní stěna odbourána.
Boční zdi věže Kozinky jsou dodnes zachovány do výše 2. patra v tělese schodiště při boku průjezdu do dvora pivovaru. Podle dostupné dokumentace šlo o hranolovou věž na obdélném půdoryse 6,0 x 3,8 m, vystupující kratší stranou před hradbu o 2,8 m. Vnější stěny věže měly původně tloušťku 1,35 m, vnitřní (východní) stěna má v patrech tloušťku 1,0 m. Z toho lze soudit, že stejně jako další věže hlavní hradby byla i Kozinka původně dovnitř otevřená.
Zásadním problémem královéhradeckého vodního hospodářství ve středověku a raném novověku je dosavadním bádáním přebíraná hypotéza o existenci dvou vodních věží. Současná funkce obou by znamenala, že voda z Kozinky byla přečerpávána na Kropáčku a z ní rozváděna dále po městě a nebo že ve městě byly dva na sobě nezávislé vodovody, což by v obou případech byl v českých zemích unikát. Je nutno podotknout, že o využití Kropáčky jako vodní věže existuje pouze jeden doklad, a to opis pořízený Švendou z části městského archivu před jeho zničením.
