Hlušičková, H: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl (H - O), Nakladatelství Libri, Praha, 2002
Jásek, J. a kol., Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Milpo Medie, spol. s r. o., Praha 2000
V roce 1721 se věž zřítila a v roce 1723 již byla obnovena, jak dodnes připomíná do pískovcové desky vytesaný latinský nápis ".....vodárenská věž, která spadla na Bílou sobotu před dvěma lety, byla znovu postavena řízením Božím, slavným senátem z příspěvku města a Tvou pomocí, svatý Jane Nepomucký, když jsi slávu svého Čecha ponechal Karlovi. Naše město zde tehdy, jak vím, stálo pod patronací primátora Daniela Václava Tomasia, 1723.....".
Stavbu věže provedl místní stavitel Mikuláš Rossi, původem švýcarský Vlach, podle návrhu Pavla Ignáce Bayera, patřícího mezi přední uznávané barokní stavitele. Pískovcová deska, osazena nad vstupem do věže, je poškozena pozdějšími požáry a je zcela nevhodně doplněna betonem z roku 1874, kdy došlo k opravě věže a projektování nového vodovodu.
Tehdejší projekt Romulda Božka počítal pouze s výměnou otevřené nádrže za uzavřenou k docílení vyššího tlaku vody při požárech. Ale konstrukce části stropů, schodiště, střecha i fasáda byly v tak špatném stavu, že byla nutná celá její oprava. Tu provedl kosmonoský stavitel Beneš. Svému účelu sloužila až do roku 1906.
Dnešní podobě věže odpovídá v základních rysech renesančnímu stavu, zachycenému na známé Willenbergově vedutě z roku 1602. Členění plochými kordonovými římsami, neprofilovaná kamenná ostění oken lícované s režnou omítkou, jednoduché půlkruhové portály, profilace okapové římsy a zastřešení věže zděnou helmicí má renesanční charakter. Vzhledem k tomu se dá předpokládat, že poškození v roce 1721 nebylo tak rozsáhlé, nebo že se autor návrhu přísně držel jejího původního vzhledu. Dnes je stará vodárenská věž spolu se vstupním portálem do podstupenské studně v Ptácké ulici kulturní památkou v majetku města.
