Vodojem se nachází v areálu letiště Praha - Kbely u ulice Mladoboleslavská.
Hlušičková, H: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl (P - S), Nakladatelství Libri, Praha, 2003
Brebera, A.: Maják na státním civilním letišti Praha, zvláštní otisk z časopisu "Zprávy veřejné služby technické" z čísla 21, ročník X, Praha, 1928
Památky Praha - město
Databáze VCPD
Vodojem byl pitnou vodou plněn z pražské vodovodní sítě výtlačným řadem z čerpací stanice Hloubětín. Zpočátku sloužil pouze pro potřeby letiště a přilehlé objekty, později byly na jeho distribuční síť připojeny i některé další objekty a obytné domy. Z provozu byl vodojem vyřazen v 70. letech, kdy byla jeho funkce nahrazena novým způsobem zásobování vodou z pražského veřejného vodovodu.
Proti původnímu projektu, vypracovanému podle dispozic ministerstva veřejných prací firmou ing. B. Hollmann a Ing. B. Babuška, který předpokládal založení na betonové desce 1 m silné v hloubce 2 m pod terénem, musel být vodojem založen na opukové skále ve hloubce 4 m.
Šestipodlažní vodojem je šestibokého půdorysu, kónicky se zužující směrem nahoru, horní část s reservoárem je rozšířena oproti podnoži na kruhový půdorys. Výška vodojemu je 43 m, reservoár se nachází 28 m nad terénem. Konstrukce majáku do pátého podlaží je železobetonový skelet s cihelnou vyzdívkou parapetů. Skelet chrání dvouramenné železné schodiště prostoupené elektrickým výtahem (pro 6 osob nebo 480 kg zatížení), potrubím a kabely. Schodiště vede až na vyhlídkový ochoz nad nádrží ve výši 34 m.
Okna jsou ocelová s jednoduchým zasklením a jsou členěna do osmnácti tabulek v druhém, třetím a čtvrtém podlaží a do patnácti tabulek v pátém podlaží. Zasklení je provedeno čirým sklem (původní zasklení bylo provedeno polokatedrálním sklem silným 4 mm). Otvory přízemí vyplňují oblouková vrata o šířce 300 cm a výšce 350 cm. Vrata jsou dvoukřídlá stejné konstrukce jako okna v podlažích, tj. ocelová konstrukce a členění do tabulek, které jsou zasklené. Válcová báň s reservoárem zdobená reliéfy s leteckými motivy má terasu se zábradlím a obsahuje prstencový reservoár. Reservoár systému „Intze" o průměru 5,70 m s osovou výstupní šachticí je rovněž celý z železobetonu. Jeho obsah je 150 m3, výška vodního sloupce je 3,60 m. Tento reservoár zaručoval spolu s tlakovým čerpadlem, které čerpalo vodu přímo z vrtů nebo ze dvou podzemních nádrží o obsahu po 300 m3, bohatou zásobu užitkové vody a vody k hašení pro případ požáru. Stavba je zakončena leteckým majákem s ochozem. Na horní plošině majáku ve výšce 40 m byl původně umístěn silný otáčecí reflektor soustavy Barbier, Rénard and Turenne v Paříži o svítivosti 2,25 miliónu svíček, takže světelné paprsky uviděl pilot za jasného počasí ze vzdálenosti asi 80 km. Přístup k reflektoru byl umožněn žebříkem vedoucím k poklopu v lucerně věže.
V suterénu vodojemu byly původně umístěny čerpací stroje, agregát pro výrobu elektrického proudu v případě poruchy v elektrovodné síti, dále malý kalorifer pro vytápění věže a sklípek pro zásobu uhlí. Vodní potrubí, opatřené korkovou izolací, bylo vedeno v uzavřené šachtici mezi výtahem a schodištěm. Šachticí byl zároveň veden na ochranu proti zamrznutí teplý vzduch z kaloriferu až do patra s reservoárem, jenž byl opatřen kolem dokola izolačním prostorem vyplněným křemíkem. Dešťová voda z horní části vodojemu byla sváděna do potrubí, kterého bylo rovněž využito jako vedení bleskosvodu.
Konstrukce vodojemu vyžadovala přibližně 940 m3 betonu a 54 tun kulatého železa. K tomu bylo zapotřebí 1170 m3 směsi písku a štěrku a 356 tun cementu. Celková spotřeba dřeva na veškeré lešení a bednění byla 70 m3 hranolů, 62 m3 kulatiny a 150 m2 prken.
V roce 2006 proběhla rekonstrukce vnějšího pláště objektu. Byla obnovena fasáda podle nálezové situace původní barevnosti fasády, byly odborně opraveny plastiky, kovové výplně oken a vrat a natřeny barvou nalezenou při průzkumu barevnosti nátěru.
Během rekonstrukce byla provedena obnova všech architektonických prvků fasády jako kamenické opracování patek, říms a žlábkové oplechování pod okny včetně chrličů. Došlo k restaurátorské opravě kování vrat s doplněním chybějících částí jako krytka na klíčové dírce a byl vyroben historický dózický klíč k dolním vratům. Dokonalost obnovy dodal návrat čirého zasklení všech výplňových prvků, čímž vynikla jednoduchost a dynamičnost této technické památky.
