Vodojem
se nachází v prostoru vymezeném ulicemi
Davídkova, Na Slovance, Na Štepnici a Za Vodárnou.
Jásek, J., Beneš, J.: Pražské vodní věže, VR Atelier, Praha, 2000
Hlušičková, H: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl (P - S), Nakladatelství Libri, Praha, 2003
Osmička - měsíčník Městské části Praha 8, září 2008, str. 5
Míchal, P.: Bydlení ve věži, časopis Stavebnictví a interiér, číslo 4, 2004
Péče o památky Hlavního města Prahy
Databáze VCPD
Vodojem byl v provozu do 60. let 20. století (do výstavby Severního Města), na jejichž konci byla opravena fasáda nákladem Pražských vodáren a vnitřní zařízení bylo převážně demontováno. Při této rekonstrukci však byly setřeny některé architektonické prvky. V roce 1988 byl převeden na místní správu za účelem jiného využití. V roce 1991 byl vodojem prohlášen kulturní památkou. V roce 2008 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce vodojemu na atypické bydlení – třípodlažní mezonetový byt. Soukromým investorem byl pan M. Sluka, rekonstrukci navrhla a provedla firma Faber Project, spol. s r.o. Rekonstrukce byla založena na původní dokumentaci a fotografiích z roku 1905.
Vodojem je čtyřpodlažní, 42 m vysoký, z přízemního osmibokého komolého jehlanu přechází v komolý kužel nesoucí válcovou báň se stanovou prohnutou střechou s vikýři zakončenou věžičkou. Přízemí s ostatními podlažími spojovaly železné žebříky. Válcová báň a dřík vodojemu jsou prolomeny obdélníkovými osvětlovacími okny. Reservoár umístěný v posledním patře byl ze železného plechu s vnitřní průlezovou troubou o průměru 80 cm a obsahu 178 m3.
Při přestavbě věžového vodojemu na obytný objekt v letech 2008 – 2010 byla po snesení horní části střechy provedena demontáž ocelové konstrukce nádrže a konstrukce vnějšího pláště. Nové tělo tamburu bylo provedeno ve stejném duchu jako původní konstrukce. Horní část střechy byla opět vložena do předem připravené konstrukce. Byl obnoven vnější plášť objektu (ocelové sloupky s moniérkou). Na fasádu byly vráceny původní zdobné prvky – šambrány, římsy, pilastry a ostatní. Vzhled věže byl zachován. Veškeré práce byly prováděny dle závazného stanoviska MHMP OKP č. j. MHMP ze dne 7. 7. 2006.
Další plány rekonstrukce počítají s tím, že v podnoži věže v 1. podpodlaží vznikne komunikační uzel propojující vlastní věž s prostory relaxačního centra. V druhé části rohového pozemku o výměře 1268 m2 jsou navrženy částečně zapuštěné garáže pro 6 automobilů s vjezdem z ulice. Nové objekty jsou navrženy tak, aby vynikl objekt původní vodárenské věže. Střechy objektů budou zatravněny, garáže se skryjí v nově vytvořeném terénním valu porostlém břečťanem. Hranici pozemku směrem do ulice bude lemovat živý plot a nově vysázené vzrostlé lípy, nové oplocení je navrženo podle původní podoby.
Proskleným výtahem je možné sjet do 1. PP, kde se vstupuje do domácího relaxačního centra, které je celé zapuštěné pod úroveň terénu. V jedné části centra je umístěn plavecký a masážní bazén se saunou a ochlazovacím bazénkem, další část tvoří posilovna a kurt na squash. Zázemí relaxačního centra doplňuje bar a šatna. Přes celý objekt relaxačního centra probíhá prosklený světlík v úrovni zatravněné střechy, který tak tvoří jediné spojení s venkovním světem.
Celý návrh rekonstrukce věžového vodojemu byl stejně jako ostatní projekty ateliéru Faber project, spol. s r.o. zpracován s využitím počítačů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně složitou atypickou stavbu, byl na žádost investora kromě standardní výkresové dokumentace vytvořen také prostorový model stavby, který posloužil k vytvoření vizualizace návrhu. Pro přípravu 3D prezentace byl použit specializovaný stavební CAD systém Allplan společnosti Nemetschek. Jako podklad pro 3D model posloužilo geodetické zaměření zpracované v Autocadu. Model věže a relaxačního centra byl v systému Allplan vytvořen včetně vnitřní dispozice, aby bylo možné prezentovat návrhu interiéru. Věž byla z vnější strany rozpracována do poměrně podrobných detailů včetně členění fasády a ozdobného opláštění střechy. Celý model byl vytvořen pomocí funkcí 3D modelování, pro některé části věže byly použity funkce klasických zdí s vloženými okny a dveřmi.
Pro účely prezentace návrhu investorovi byly připraveny vizualizace jednotlivých částí stavby. V této fázi jednání bylo hlavním účelem vizualizace přehledné a jednoznačné vyjádření záměrů architekta, a proto nebyl kladen důraz na příliš detailní zpracování jednotlivých barevných prezentací.
Rekonstrukce věžového vodojemu v pražské Libni je ukázkou náročné přestavby historicky chráněné památky, která se díky soukromým financím dočkala své záchrany. Stavba tak po dlouhých letech chátrání našla zcela nové uplatnění a pod vedením zkušených architektů vzniklo zajímavé atypické bydlení.
