Vodojem
se nachází na ulici Hanusova č.p. 5.
Jásek, J., Beneš, J.: Pražské vodní věže, VR Atelier, Praha, 2000
Hlušičková, H: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl (P - S), Nakladatelství Libri, Praha, 2003
Jásek, J. a kol: Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Milpo Medie, spol. s r.o., Praha, 2000
Dvořáková, E., Fragner, B., Šenberger, T.: Industriál_pamět_východiska, Titanic spol. s r. o., Praha, 2007
Klír, A., Klokner, F.: Stavitelství vodní, II. část, Vodárenství - technický průvodce, Česká matice technická, Praha, 1923
Databáze VCPD
Projekt na výstavbu vodárny byl v roce 1905 doporučen profesorem pražské techniky Ing. J. V. Hráským. Dne 15. září 1906 začala výstavba vodárenského komplexu firmou Karel Kress podle projektu architekta Jana Kotěry. Uvedení do provozu se uskutečnilo 1. října 1907 a vodárna zásobovala pitnou vodou rozsáhlé území Vršovic, později i Braníka, Krče a Michle. Stavebníkem bylo město Vršovice. Samotný věžový vodojem sloužil svému účelu do roku 1975 a architektonicky patří mezi nejzdařilejší stavby v České republice.
Secesní 42 m vysoký věžový vodojem má kruhový půdorys. Spodní část je vyzděna kamennými kvádry, vstup do vodojemu je bohatě zdobeným portálem se znakem města Vršovic. Nahoru se zužující železobetonový skelet je vyzděn červenými cihlami a zdoben cihlovými prvky se zelenou glazurou. Ve dříku je v různých výškových úrovních několik osvětlovacích oken, v plášti reservoáru jsou šestice kruhových oken. Reservoár v horní báni, kryté kulovou měděnou střechou s lucernou, má 10 m v průměru, 1,2 m široký kruhový průlez uprostřed a obsah 400 m3.
Každá komora dvoukomorového pozemního vodojemu má plochu 13,00 x 13,00 m, výšku vody 4,00 m a kótu hladiny 269 m n.m. Celková kubatura pozemního vodojemu činí 1200 m3. Vodojem je klenutý, síla dvou obvodových zdí je 1,20 m a druhých dvou 1,35 m, střední zeď společná oběma komorám je 1,80 m silná. Každá komora má 9 pilířů o průřezu 0,90 x 0,90 m. Pozemní vodojem je v provozu dodnes.
V přečerpací stanici byly instalovány dva benzínové motory po 10 HP se dvěma trojčitými čerpadly o vydatnosti po 54 m3 vody za hodinu. V roce 1921 byl navíc instalován jeden elektromotor o 16 HP (připojený 1 předlohou na stará čerpadla a střídavě uváděl v činnost jedno nebo druhé), benzínový pohon zůstal jako rezerva. Tento elektromotor byl nahrazen v roce 1925 novým o 27,2 HP, který uváděl do činnosti jedno nebo obě čerpadla současně. Mimo to od 1. června 1926 byla v činnosti nová dvoustupňová centrifugální pumpa spojená s novým elektromotorem na 30 HP. V 2. polovině roku 1927 byla přečerpací stanice opět rekonstruována. Byly odmontovány dva benzínové motory, jeden elektromotor o 27,2 HP a dvě ježatá trojčitá čerpadla a namontována dvě jednostupňová centrifugální vysokotlaká čerpadla po 60 litrech za vteřinu. Přečerpávací stanice je mimo provoz, interiér obytného domku byl citlivě přestavěn na hostinské pokoje.
