Vodárenská věž se nachází na Novotného lávce poblíž Karlova mostu.
Jásek, J., Beneš, J.: Pražské vodní věže, VR Atelier, Praha, 2000
Hlušičková, H: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl (P - S), Nakladatelství Libri, Praha, 2003
Jásek, J. a kol: Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Milpo Medie, spol. s r.o., Praha, 2000
Databáze VCPD
Po čtyřech požárech a následných opravách (v letech 1582, 1591, 1636 a 1638) věž utrpěla v roce 1648 střelbou Švédů a byla opravována za účasti kameníka a měšťana Starého Města pražského Giovanna Baptisty Spinettiho. Jeho úpravy se týkaly především věžního ochozu a jsou dobře patrné na několika vedutách, obrazech i plánech. Po dalších poškozeních věže povodněmi (v letech 1655 a 1752), požárem (roku 1762) a pruskou střelbou (roku 1756) a následujících opravách, byla věž spolu se staroměstskými mlýny dne 16. června 1848 vypálena Windischgrátzovou střelbou z Petřína. Požár zničil horní patra věže, a proto roku 1853 dostala věž novogotické panelování posledního podlaží.
Její dnešní podoba je výsledkem čtrnácti stavebních úprav a oprav. Jádrem zůstává kamenná čtvercová věž založená na pilotovém roštu z let 1576 - 1577, v pořadí pátá na tomto místě. Její horní část, poslední jedno či dvě patra, byla častokrát přestavována a její dnešní podoba pochází z let 1853 a 1878. Ocelový krov věže v pseudogotickém slohu je z roku 1885. Interiér věže je, stejně jako její okolí, dnes zcela změněn. Je přepatrován valenými klenbami do nosníků a přístup do pater je z novodobého schodiště v přilehlých budovách. Jakékoliv stopy po původním dělení věže uvnitř, zpřístupnění jednotlivých pater i stopy po původním vodárenském zařízení dnes chybějí a stěží budou kdy nalezeny. A tak jen archivní prameny a nemnoho architektonických detailů nám dává představu o bývalém vybavení této nejstarší pražské vodárenské věže.
Věž vodárny je kamenná, omítnutá, se spárovou bosáží. Poslední patro je obložené kamenem (pískovec), jsou zde umístěny hodiny, a v novogotickém panelování je na každé straně po třech heraldických štítech. Dnes už nelze zjistit, zda původní štíty obsahovaly nějaká heraldická znamení či byly použity pouze pro ornamentální výplň. Věž má celkem šest podlaží o nestejné výšce stropů. Všechny stropy jsou z valených cihelných kleneb. Přízemí je zapuštěno asi o 1,3 m pod úroveň Novotného lávky. Vstup do přízemí věže je od východu z interiéru přilehlého objektu bosovaným portálem, nad kterým je umístěn kámen s latinským třířádkovým nápisem, který se vztahuje k obnově věže po požáru v roce 1576: „Věž tato byla léta Páně 1576 dne 5. dubna o 3. hodině noční prudkostí náhlého ohně zničena až do základů, ale následujícího roku opět vystavěna péčí a velkým nákladem věhlasné rady Starého Města pražského. Račiž jí nejdobrotivější Pán ochraňovat a varovat všeliké škody. Amen."
Portál i nápis jsou z červeného mramoru. Bosáž portálu je značně poškozená a téměř neznatelná, což se dá vysvětlit častými požáry. Překvapí ale dochovaný nápis. Je možné, že je buď kopií původního, nebo je přenesen odjinud. Použití gotické fraktury je pro dobu vzniku nápisu příznačné a svědčí o hluboce zapuštěných kořenech gotické architektury v Českých zemích. Obdélná, úzká, stejně veliká okna věže přiznávají patra, vodorovné členění římsami věž nemá.
Srovnáním dnešního stavu věže s pohledy na věž před rokem 1878 vyvstává dosud nepovšimnutá a překvapující skutečnost. Až do onoho roku byla totiž věž uvnitř dělena na osm či devět pater. To mělo za následek jiné dělení návodního (proti proudu řeky) průčelí okny. Tato okna nebyla umístěna jako dnes na vertikální ose fasády, ale byla posunuta k jihozápadnímu nároží věže. Dnes, po přepatrování, počet oken odpovídá počtu podlaží a jakékoliv stopy po původních oknech jsou na průčelí i v interiéru zcela setřeny. Důvodů k vyosení renesančních oken je několik. Tím hlavním bude asi osvětlení prostoru, kudy zřejmě vedly žebříky spojující jednotlivá podlaží. Tím se dostáváme k otázce původní dispozice věže; ta však zřejmě nikdy nebude uspokojivě vysvětlena. V archivech je dochován pouze pohled na okolí věže a její technologické vybavení. Okolní zástavba je novějšího rázu, vesměs z minulého století, a tak původní umístění strojovny a lednice můžeme jen odhadovat. Lednice, jak se zdá, byla situována při západní straně věže, strojovna byla vklíněna mezi věž a lednici. Nelze vyloučit, že část strojního zařízení se nacházela i v přízemí věže. Rozměry interiéru 5,5 x 4,5 m by tomu nasvědčovaly. Zpráva o vybavení věže a vodárny k roku 1808 nám říká, že výtlačná výška do pánve ve věži byla 30,3 m. Jestliže za nulovou rovinu byla brána podlaha přízemí, pak by nádrž byla umístěna zhruba na úrovni dnešního 6. podlaží. Dnešní výška zdiva je 33,8 m a výška krovu 18,3 m.
Historický vývoj Staroměstské vodárny můžeme sledovat od 1. poloviny 15. století, její technologický vývoj však až mnohem později. Obecně lze říci, že pomocí vodní síly byla vltavská voda čerpána do nádrže umístěné v horní části vodní věže a odtud tekla samospádem několika vodovodními řady do zásobované lokality.
Vodní věž ukončila své poslání 23. ledna 1884, přilehlá Staroměstská vodárna byla vyřazena z provozu dne 24. května 1913.
