S
výstavbou novogotického zámečku, který
dnes tvoří
dominantu lázeňského komplexu, započal v roce 1869
knížecí rod Lobkowitzů.
V roce 1926 se rozhodli Lobkowitzové zámek prodat.
Koupil ho Pomocný
spolek pro péči a zdraví soukromých
úředníků a zřízenců v Praze. Záhy byl
celý novogotický zámeček bezplatně předán
na dobu 5 roků Nemocenské pojišťovně
soukromých úředníků a zřízencům se
sídlem v Praze. Pro Nemocenskou
pojišťovnu byly však podmínky provozu
nevýhodné, a tak v prosinci 1932
zámeček odkoupila a podle projektů pražských
inženýrů Troníčka, Čermáka a Paula
provedla v letech 1932 až 1936 přestavby a přístavby
lázeňských budov. Za
druhé světové války byl rozvoj lázní
násilně přerušen. Sanatorium ale nadále
sloužilo k léčebným účelům, a to jako
ozdravovna pro vojáky wehrmachtu,
kteří trpěli plicními chorobami. Od roku 1946
sanatorium opět začalo
plnit své původní poslání.
Věžový vodojem stojící v areálu zámeckého parku je obklopen
lesním porostem. Sloužil pravděpodobně pouze pro potřeby sanatoria. Není známo,
kdy byl vodojem postaven, mohlo to však být v letech přestavby areálu (1932
až 1936). Z historických ortofotomap je zřejmé, že v roce 1951 již
vodojem stál.
Stavba
vodojemu má tři části. Ze spodní části,
která je
čtvercová se zaoblenými rohy a osvětlovacími okny,
se tyčí železobetonová
vzdušná konstrukce čtyř nosných sloupů.
Nosné sloupy jsou ve třech výškových
úrovních vzájemně po obvodu spojeny žebry. Středem
konstrukce vede ocelové
výstupní segmentové schodiště a
potrubní systémy uložené v izolaci.
Nosná konstrukce
nese vysoký válcový plášť
s reservoárem. Po odvodu pláště jsou ve dvou
výškových úrovních řady
osvětlovacích oken. Střecha vodojemu je plochá.
|
