Jásek, J. a kol: Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Milpo Medie, spol. s r.o., Praha, 2000
www.vysoke-myto.cz
www.fotohistorie.cz
Databáze VCPD
Vývoj věže úzce souvisí s jejím využitím. V novověku věž ztratila fortifikační smysl, a tak roku 1700 došlo na její probourání a současně s ním i na přistavení branky vedoucí směrem k řece. V roce 1768 byla upravena na vodárnu - z prováděných prací je nejvýznamnější vložení nádrže a zpevnění celého objektu několika nepravidelně rozmístěnými kovanými táhly s kleštinami.
Fungování vodovodního systému spočívalo v tom, že čerpací stroj plnil z řeky Loučné nádrž ve vodárenské věži a ta na principu gravitačního vodovodu napájela dvě kašny na náměstí a čtyři stírky v ulicích. Právě nové využití dalo věži název Vodárenská bašta.
V roce 1816 shořela věži její střecha, o 14 let později bylo provedeno snížení věže o jedno patro a v roce 1898 její oprava. Při zatím poslední opravě v roce 1994 získala věž novou střešní krytinu z dřevěného šindele. Uvnitř věže se nedochovalo žádné zařízení souvisící s provozem vodárny. Stavba je vyhlášena za kulturní památku.
