Valchářová, V., Beran, L., Zikmund, J.: Industriální topografie/Ústecký kraj, Praha, VCPD FA ČVUT, 2011
Dvořáková, E., Fragner, B., Šenberger, T.: Industriál_pamět_východiska, Titanic spol. s r. o., Praha, 2007
Databáze VCPD
Areál, na jehož projektu a stavbě se podíleli žatečtí architekti a stavitelé konce 19. století (Alois Daut – městský stavitel, Johann Salomon a Josef Petrovský) sestává ze dvou sladoven se dvěma hvozdy, dále z budovy varny s věžovým vodojemem, kotelnou a strojovnou a ležáckými sklepy s lednicí a stáčírnou. Vodu získával pivovar z Ohře, přes vodárnu a filtraci umístěné na břehu. Projekt pivovaru byl schválen v roce 1899, počátkem roku 1902 byla zprovozněna sladovna, v průběhu roku 1903 byl provoz dále rozšiřován.
Vzhled šestipatrového věžového vodojemu obdélníkového půdorysu (ale také ostatních objektů) odkazuje na německou architekturu v Podkrušnohoří. Fasády vodojemu jsou zděné z červených pohledových cihel s detaily z pískovce, sokly a armovaná nároží ze žulových kvádrů nebo tmavošedého znělce. Prostor, kde byly umístěny reservoáry, je tvořen kombinací hrázděného zdiva s vyřezávanými vazníky ve štítě (z řezu vodojemem z roku 1905 se zdá, že vodojem nesl dva reservoáry – horní větší o objemu 70 m3, pod ním menší o objemu 45 m3). Střecha vodojemu je strmá, valbová. Vodojem je nejvyšším objektem výškově vyváženého areálu. Pivovar byl v provozu do roku 1948, poté sloužil Frutě Žatec, do poloviny devadesátých let byla v provozu sladovna. Objekty pivovaru jsou pronajímány, celý areál je navržen k zápisu do seznamu kulturních památek.
